Carneyho trias byla v roce 1977 definována jako nefamiliární syndrom neznámé etiologie zahrnující přítomnost žaludečního GISTu, plicního chondromu a extraadrenálního paragangliomu (1).
Většina pacientů (78%) však nemá tuto trias plně vyvinutou, přičemž nejčastější kombinací je GIST a plicní chondrom (2-7). Další odchylkou od původní definice je výskyt adenomu kůry nadledviny a pravděpodobně i leiomyomu jícnu jako součásti této „trias“ (5).
Důvodem pro syndromologické spojení těchto tumorů, i při absenci familiárního výskytu, je preferenční výskyt u mladých žen, multiplicitní výskyt tumorů, a nízká pravděpodobnost náhodné koincidence těchto málo častých až vzácných nádorů (3).
GISTy u Carneyho trias mají sice obdobný morfologický vzhled jako sporadické GISTy, odlišují se však klinickým průběhem i molekulárně genetickým profilem. Pravidlem je žaludeční lokalizace, multicentrický výskyt, pomalý růst, ale časté metastázy, a to i do lymfatických uzlin (což je pro sporadický GIST velmi netypické), s případně fatálním koncem, a neúčinnost terapie imatinibem. Z těchto důvodů navrhl Prof. Carney jednoznačně odlišit tyto nádory od sporadických GISTů a nazvat je „žaludeční stromální sarkomy“. V histologickém obraze většinou převažuje epiteloidní komponenta, která může vykazovat ultrastrukturální znaky neurální či neuroendokrinní diferenciace (3, 5-9). Přestože imunohistochemický průkaz KIT proteinu bývá pozitivní (a dokonce sdílený i paragangliomem v rámci této trias) (10), nebyla dosud prokázána mutace v exonech 9, 11, 13 a 17 KIT ani v exonech 12 a 18 PDGFRA (11, 12). Kromě toho byla prokázána ztráta exprese podjednotky B enzymu sukcinátdehydrogenázy (SDHB) mitochondriálního komplexu II v žaludečních stromálních tumorech Carneyho trias a sporadických pediatrických GISTech, narozdíl od adultních sporadických GISTů, familiárních GISTů a GISTů asociovaných s neurofibromatózou 1. typu (13). Ovšem nabízející se možnost germinální mutace genů kódujících podjednotky sukcinátdehydrogenázy (SDHB, SDHC, SDHD), která je zodpovědná za syndrom familiárního feochromocytomu/paragangliomu a za syndrom Carney-Stratakis, byla u Carneyho trias vyloučena, ačkoli delece v oblasti 1q, kde je lokalizován gen SDHC, jsou nejčastější změnou v tumorech Carneyho trias (14). Zajímavou teorií, která navíc vysvětluje koincidenci paragangliomu a GISTu v rámci Carneyho trias, je možnost mutace genu pro regulační faktor účastnící se konvergence signálů od růstové faktory vázajících receptorových tyrosinkináz a signálů z mitochondriálních enzymů citlivých na hypoxii. Možným kandidátem je např. transkripční faktor HIF-1α (hypoxia-induced factor-1α), který je jednak pod vlivem mitochondriální sukcinát-ubichinon oxidoreduktázy, jednak je zapojen do PI3K-Akt i RAS-MEK-MAPK signálních cest řízených receptorovými tyrosinkinázami (15).
Plicní chondromy v rámci Carneyho trias jsou asymptomatické tumory objevené většinou náhodně při RTG hrudníku, kdy vzbudí podezření na metastatický proces, zejména tehdy, má-li už pacient diagnostikován žaludeční GIST. Podle Carneyho se tyto tumory jednoznačně odlišují od chondromatózních hamartomů (chondrohamartomů) nepřítomností štěrbinovitých prostor vystlaných bronchiálním epitelem (5). S tímto diagnostickým znakem však nesouhlasí Ngadiman et el., přičemž se opírá o předpoklad, že obě léze jsou pravděpodobně chondromatózním nádorem, pouze s odlišným vztahem k preexistujícím epitelovým strukturám. Na druhou stranu, jeho kolektivem publikovaná kazuistika koincidence duodenálního GISTu, plicního chondromatózního hamartomu a pankreatického endokrinního tumoru pouze navrhuje, nikoli dokazuje souvislost těchto tumorů s Carneyho triádou (16). Naopak, rozsáhlá studie z roku 2007 porovnávající 41 chondromů asociovaných s Carneyho trias se 123 chondroidními hamartomy bez této asociace prokázala odlišnost těchto dvou jednotek, histologicky nejlépe odlišitelných podle nepřítomnosti zachycených epitelových štěrbin, nepřítomnosti tukové (a jiné ektopické) tkáně, a přítomnosti kalcifikací v plicním chondromu asociovaném s Carneyho trias (17).
Paragangliomy jsou nejméně častou komponentou Carneyho trias, přítomnou u 47% pacientů v největším dosud publikovaném souboru (5). Přestože v původní práci byly tyto paragangliomy definovány jako extraadrenální, byl již popsán případ, u něhož tato komponenta triády byla zastoupena adrenálním feochromocytomem (18). Asi u jedné pětiny pacientů se paragangliomy vyskytují vícečetně. Zhruba třetina těchto tumorů se projevuje sekrecí katecholaminů, třetina vytváří symptomatickou nádorovou masu, třetinu tvoří asymptomatické nádory. Většina paragangliomů se u pacientů s Carneyho trias chová benigně, byly však zaznamenány i maligní varianty vedoucí ke smrti pacienta (5).